Chyť toho králíka

čtvrtá povídka z knihy Já, robot

Oba inženýři se po dovolené vydali testovat skupinového robota Dave na asteroid, kde se těžily horniny. Skupinový robot řídil nejen sebe, ale i 6 dalších robotů. Ale nefungovalo to. Když na roboty dohlíželi, tak pracovali, ale když ne, nepracovali a řídící robot si navíc nic nepamatoval.

Strana 87:
Powell se natáhl pro Příručku robotiky, položenou na rohu stolu, a nábožně ji otevřel. Jednou vyskočil z okna hořícího domu pouze v trenýrkách a s Příručkou v ruce. V nouzi nejvyšší by se byl obešel i bez trenýrek.

Tuto ukázku jsem zvolila k demonstraci Asimovova humoru, kterým jsou všechny povídky protkány.

Tajně robota sledují. Zjistí, že místo toho, aby těžili rudu, pochodují v řadě tam a zpět. Rozhodnou se a vydají se ve skafandru za nimi. Tuší, že problém je v tom, že robot řídí dalších 6 robotů. Chápou, že je-li robot bez lidí, musí projevit více osobní iniciativy. Ukázalo se, že k problému dojde vždy v nebezpečných situacích. Rozhodli se proto, že uměle vytvoří nebezpečnou situaci. Způsobili zával, který je věznil v chodbě. Vypadalo to špatně, roboti bezmyšlenkovitě pochodovali a oba inženýři nemohli ven. Otvorem Powell střelil po jednom z robotů. V tu chvíli se Dave vzpamatoval. Ukázalo se, že v nebezpečí musí vydat 6 povelů současně a tady dojde k chybě. Jakmile musel řídit o jednoho robota méně, už neměl potíže. A co to pochodování? Dave propadl panice a hrál si se svými prsty. Oprava bude jednoduchá, vyslání povelu řídí jedna součástka.

Nejen v této povídce, ale ve všech Asimovových povídkách hraje velkou roli napínavost. V určitém okamžiku máte pocit, že neexistuje řešení. Jsou to takové detektivky bez mrtvoly s velkým humorem, ironií a nadsázkou a navíc se v nich dozvíte něco o technickém a technologickém pokroku.